Kauza Monsanto a replikace semen

Napsat komentář

Ze všech stran se ke mně dostávají informace o soudním sporu Monsanto vs. Bowman v USA. Nejucelenější informaci o celé kauze jsem zatím našel na webu Literární noviny a nejdůležitější z celého článku je patrně věta, že firma Monsanto má práva na vlastní replikaci přírodních produktů.

Sám už jsem stihl prohledat web, přečíst pár diskusí a podepsat petici:

„Jako občané, kterých se to týká, vás naléhavě žádáme, abyste zahájili nápravu evropského patentního práva, tím, že vyzvete Správní radu Evropské organizace pro patenty, aby vyplnila mezery, které umožňují korporacím patentovat si druhy rostlin a konvenční metody chovu. Je třeba efektních opatření a zákazů, aby spotřebitelé, zemědělci a chovatelé byli ochráněni před tím, aby korporace převzaly kontrolu nad naším potravním řetězcem.“ AC24.cz

Nejlépe kauzu komentovala šéfka sdružení organických farmářů a zahradníků ze státu Maine Heather Spauldingová: „Je pro nás těžké pochopit, jak může biotechnologický průmysl prostřednictvím patentů vznášet vlastnické nároky na životní formy.“ Literární noviny.

Polní práce

Napsat komentář

Původně jsem si jel k Vymrcňákům odpočinout. Bohužel to nevyšlo. Po poledni se vyčasilo, slunce dohánělo to, co celé jaro zanedbávalo, a my se u sklenky whisky rozhodli, že je třeba osít zbytek pole. Datum nedatum. Vymrcňákovi totiž z Ameriky přišla semena kukuřice Malované hory. Kolik ho těch dvě stě semen stálo tu raději ani nebudu vyčíslovat, pokud by totiž tenhle článek četl nějaký sedlák, nejspíš by ho ranila mrtvice.

Pšenice špalda vzrůstá zdárně, na pole je krásný pohled. Vedle špaldy se na zbývající třetině lánu usadil plevel v tak hojné míře, že to chtělo hlubokou orbu. Motyka, rýč a dvě hodiny času. Odvozili jsme pět koleček zeleného, jedno slepicím, zbytek na kompost. Slunce připalovalo, odložili jsme trika a nadšeně klábosili a pracovali. Pak už jen pracovali a sem tam něco zachroptěli a nakonec už jen mlčky dřeli. Své dcery jsme poslali pro džbán vody, představte si – zapoměly na nás! Do budoucna to s péčí o stárnoucí rodiče vidím bledě.

Když bylo vypleto, vlastně i znovu zoráno a uvláčeno hráběmi, došlo na setí. Ke špaldě naše slečny vysely tři řádky lnu a šest řádků kukuřice Malované hory. Prosím, hlavně mi neříkejte, že už je pozdě. Lepší pozdě než nikdy, no ne? Když už jsem naznačoval cenu amerického osiva, musím zmínit i len. Sáček s osivem Seva Seed za dvacet korun, jestli v něm bylo dvacet semen, tak to bylo hodně. A oproti tomu půl kila lněného semínka od Alnatura za pade. Takhle se vydělává!

Když bylo hotovo, pokropili jsme a chvíli se s hrdostí sedláků kochali tím malým políčkem. Je opravdu krásné, no posuďte sami.

Pole
Setí pšenice špaldy

Medvědí česnek

2 komentáře

Mám rád ten pocit, když si na zahradě mohu něco jen tak utrhnout a hned to sníst. Namazat si chleba máslem a posypat si ho troškou pažitky nebo cibulové natě. Nebo na krajíc položit list mangoldu. Nebo rukolu. A nebo právě medvědí česnek.

V lese, ať se píše cokoliv, jsem ho nikdy neviděl ani necítil, nezbylo mi, než koupit cibulky přes internet. Tenhleten internet je úžasná věc, člověk na něm najde opravdu všechno. Bylo to tenkrát, tuším, 200 cibulek za 200 korun. Cibulky jsem nasázel a těšil se na tu plantáž. Bohužel – nic. Česnek vykoukl vem, tak nějak mátožně, hubeně a světlezeleně, pes ho vyhrabával… Hned vedle jsem měl rukolu, nechal jsem ji na semeno, vzrostla velmi, stejně tak plevel kolem česneku, a když došlo na pletí, šel medvědí česnek s sebou.

Jak jsem byl letos překvapený, když se kraj záhonu zazelenal! Dvěstě rostlinek to sice není, ale na pár chlebů nebo salátů bude a dají-li bohové, příští rok se úroda znásobí, medvědí česnek je totiž trvalka. Mám opravdu radost!

Protože máme za kompostem konvalinky a Vymrcňákovi mají konvalinky všude, raději zdůrazním, že pro neznalé sběratele se může list medvědího česneku snadno splést právě s konvalinkou. Nebereme-li v potaz zásadní rozdíl v květenství, list konvalinky je na rubu lesklý, zatímco list medvědího česneku je matný. Navíc nepředpokládám, že by měla konvalinka česnekovou příchuť.

Pokusím se uchovat něco listů v mrazáku na soběstačný víkend, avšak pochybuji, že to dokážu. Chléb s máslem a několika listy medvědího česneku je opravdová lahůdka. Navíc podporuje trávení a snižuje mi, cholerikovi, krevní tlak.

Update: Dokázal jsem to. Zamrazil jsem 55 gramů, asi 30 listů. Bude do salátu nebo na placky z žaludové mouky k snídani.

Lis na výrobu oleje

16 komentáře

Nevydržel jsem to! Prostě nevydržel! Je to sotva minutka, co jsem odeslal objednávku na ruční lis na olej. Teď honem zasít co nejvíc slunečnic, když se nám neujala ani jedna olejová dýně Retzer Gold. A na podzim budou muset Sepštákovi i Vymrcňákovi přijet na sběr vlašských ořechů!


Návod na použití ručního lisu na olej

V našich podmínkách budou nejčastěji používaná semena:

Semeno Olejnatost %
Vlašský ořech 71
Kokos 68
Lískový ořech 68
Mandle 65
Sezam 60
Podzemnice olejná 57
Dýňové semínko 46
Slunečnice 45
Lněné semínko 40
Bukvice 38
Konopné semínko 34

O kukuřici

Napsat komentář

Jak se blíží únor, procházím web a hledám inspiraci. A nacházím zajímavá místa. Naposledy to bylo Co nového na kopci, dnes hospodářství Pod Dračím kamenem. V zájmu pohodlného pěstování a rozmanité stravy o Soběstačném víkendu jsem zasel i kukuřici. Cukrovou. Máme to na zahradě malinké, tedy i plodiny sejeme v menším než malém množství. 16 semen, vzešlo jich 10. Dnes doseju zbytek, potřeboval bych nejméně 13 zralých palic, aby měli o Soběstačném víkendu kukuřici všichni.

A jak tak koukám na kukuřice, našel jsem právě Pod Dračím kamenem překrásnou odrůdu Malované hory. Hned jsem věděl, že ji nezbytně potřebuji! Ovšem v článku o pěstování a semenaření kukuřice jsem se hned dozvěděl, co už vím o dýních. Všechny druhy kukuřice se vzájemně kříží a kukuřice velmi rychle degeneruje. Pokud tedy seženu semena, budu je muset odvézt na chalupu, protože napřesrok bych chtěl z vypěstovaných semen zasít už pouze Malované hory. Ovšem ty moje by byly nejspíš nakřížené s cukrovou kukuřicí.

Jako tenká linka se všemi weby proplétá jméno mého dávného kamaráda ze skautského oddílu, Aleše, zvaného tehdy Kameňák. Spal jsem s ním pod jedním teepee, u něj poprvé dojil kozu. Kdo ví, třeba se po 20 letech díky Soběstačnému víkendu znovu setkáme.

Afrikány proti mšicím

1 komentář

Už zase! Konce větviček černého rybízu a josty byly obalené koloniemi mšic. Vloni jsem použil nejprve výluh z cigaret (tabáku), ale mšic jsem se nezbavil. Tak nastoupila chemie. Konce větviček se kroutily, kudrnatily, mravenci si mšice vesele dál dojili, úplná mšičí farma. Koupil jsem Mospilan. Pár mšic pochcípalo, ale kolonie přežila.

Až jsem se dočetl o afrikánech. Tedy o aksamitnících. Letnička z Ameriky (paradoxně nazvaná afrikán), nanáročná. A nesmírně užitečná. Jednak ji mají rádi slimáci, kteří jí dávají přednost před lecčíms jiným, co nám lidem chutná, a jednak její vůně (nebo smrad, jak kdo to vnímá) odpuzuje mšice. Vysadil jsem už druhým rokem pod rybíz a jostu po pěti rostlinách a za dva dny není na keřích jediná mšice. Jediná! Vykašlete se na chemii a osaďte postižené keře a stromy aksamitníky!

Kapari z pampelišek

1 komentář

Podíval jsem se dnes náhodou, co nového na kopci. A ony pampelišky jako kapari. Říkám si: Mám volno, doma nikdo, kapari mám rád, tak co mi brání. Nic. Snad jen odkvetlé pampelišky. Vzal jsem hrnéček, ten nejhezčí, a šel se projít. A ejhle – pampelišková poupata ještě jsou! Výborně, bude první počin na soběstačný víkend, i když mírně mimo pravidla, neboť sůl je povolena v běžném množství (a na nasolování potřebuji víc než běžné množství) a ocet bych musel mít vlastní, což nemám. Na druhou stranu, k čemu jsou pravidla, když ne k porušování.

Postup je napsaný na webu kopce, což mi ovšem nebrání popsat ho znovu. Tedy natrháte pampelišková poupata. Vzhledem k tomu, že jsem na vsi, nevím, který čí pes se tam mohl nachomýtnout. Proto jsem poupata důkladně propláchl.

Na kopci píší, že se jim nechce nechávat u poupat drobné lístky, protože je poměrně časově náročné je otrhávat. Musím jim dát i nedat za pravdu. Otrhání lístků je zdlouhavé, ale na druhou stranu design je design a pampeliškové poupě má vypadat jako kapari. Lístky jsem otrhal.

Nasypal jsem vrstvu poupat do sklenice, prosypal solí. Znovu vrstva poupat, znovu sůl až po víčko. Všechno jsem to zalil octem tak, aby všechna poupata byla ponořená. A to je vše.

Tahle sklenička pampeliškových kapari přijde do sklepa na polici s nápisem Soběstačný víkend jako první počin. Díky octu a soli se nijak dál nekonzervuje. Teď jen vydržet do února pampelišky nesežrat!