Archiv pro štítek: špalda

Naše špalda už má klasy

Napsat komentář

Od chvíle, kdy jsme zorali pole a kdy Vymrcňákovi zaseli pšenici špaldu, uteklo už drahně vody. Špalda dostávala zabrat hned od počátku. Pole leží na kamení, takže tenká vrstva zeminy neudrží příliš vláhu. Bezprostředně po zasetí napadl sníh. Do toho Čárlí, napůl rotvajler a napůl malamut, který prostě nepochopil, že do pole se psí tlapou nevstupuje. Pak studené jaro. A nakonec přemíra vláhy, která vyústila do povodní.

Špalda sice rostla, ale oproti poli vedle, kde vzrůstala pšenice setá, stále neměla klasy. Už jsme se opravdu obávali, že je ani mít nebude a kolem nás se množily fundované průpovídky, že nám prý špalda trávovatí. Pomalu jsme začali propadat melancholii, když tu mi v emailu přistála fotografie a popisek: Naše špalda už má klasy!

Podpopelný chléb

Napsat komentář

Pšenice špalda nám pomalu roste. Sice nás poněkud znervózňuje, že stále ještě nemá klasy, ale třeba to ještě dožene. Když pominu, že nemáme zcela jasno, jak zrno dostaneme z klasů a jak ho zbavíme slupek, zbývá dořešit dvě věci:

  1. Jak ze zrna udělat mouku
  2. Co s moukou bez kvásku

Na oboje jsme si odpověděli o společném víkendu u Vymrcňáků na téma podpopelný chléb. Nejprve tedy mouka. Koupili jsme zrno pšenice špaldy a žita, abychom zjistili, zda to kávomlýnek zvládne umlít. Zvládl, ale tak tak. Nejprve jsme zrno přemleli na tu největší možnou hrubost. Spíš jsme ho jen tak pomačkali. A postupně mlýnek utahovali a přemílali a přemílali, až po tu nejjemnější hrubost. Jemnost. Prostě kam až to šlo. Pšenice špalda šla výrazně lépe než žito.

Během mletí se přesívalo. Nejprve sítkem na čaj, což ale, jak jsme časem všichni uznali, byl nesmírný opruz. Na druhou stranu děti byly nadšené. My dospělí jsme jejich nadšení sdíleli až v okamžiku, kdy jsme sehnali síto na mouku. Výsledná mouka byla nad očekávání hladká, otruby jsme schovali a napíšu o nich někdy příště.

Semleli jsme půl kila žitné a půl kila pšeničné mouky, uhnětli těsto jen s trochou soli a s vodou. Tady musím vepsat poznámku, že solí netřeba šetřit. Netřeba. Z každého těsta jsme uplácali po osmi plackách, neb nás bylo právě osm a už roztápěli ohniště a nahřívali litinový tál. Já vím, podpopelný chléb by se měl péct na popelu, když ale ona právě, ač jsme to ještě nevěděli, přicházela povodeň.

Když se placky pekly, trpěl jsem pocitem triumfu. Na počátku bylo zrno. Na konci pak placky. Zvládli jsme to, pokud naše špalda urodí a pokud zrno dokážeme z klasů dostat ven a očistit ho, bude chleba! Placky jsme si museli výrazně přisolit, chutnaly báječně, pšeničné o poznání víc než žitné. Jen se po nich zaprášilo!

Inspirovali jsme se na YouTube: Jak se dělá podpopelný chleba a něco o mouce a zrnu si můžete přečíst v článku Obilí na webu Conovehonakopci.cz, další naší mohutné inspiraci.

Domácí seitan

Napsat komentář

Onehdá přišel Vymrcňák s tím, že udělal seitan. Seitan? Chm… ještě že máme internet!

Seitan je pšeničná bílkovina, je to těsto udělané z pšenice a vody a je zbavené škrobu. Výsledný produkt je gumovitá hmota, která je velmi tvárná, dá se dobře krájet a dobře se s ní pracuje. Chuť je nijaká, jednoznačně závislá na použitém koření a následné úpravě. Conovehonakopci.cz

Od těch dob uteklo už něco vody, dnešní seitan je můj třetí. Takže jak na něj. Pořídil jsem hladkou mouku z pšenice špaldy. Špalda není podmínkou, dá se použít jakákoliv pšeničná hladká mouka. Přidáte trochu vody a uhnětete tužší těsto, které nechte nějakou dobu uležet. Já si dal hodinku a půl dvacet, takže mi to rychle uteklo.

Těsto v míse se zalije vlažnou vodou a pozvolna z něj vymýváte škrob, voda se vám zbarvuje do mléčně bílé, vylijete ji, vyměníte za čirou a pokračujete ve stejném duchu stále dokola, dokud voda nezůstane čirá a dokud se těsto vymýváním nezmění na konzistenci i vzhled mořské houby na mytí. A máte vyhráno, seitan je na světě. Z kila špaldové mouky jsem získal 540 gramů seitanu, vymývání mi zabralo 20 minut.

Teď je třeba dát seitanu nějakou chuť. Povaříte ho v nálevu podle vaší chuti. Nejprve jsem zkusil polévkové koření. Bylo to moc slabé, seitan neměl valnou chuť, musel jsem ho nakonec posolit. Podruhé jsem prubnul rybí omáčku. Jo, to bylo výrazně lepší. Dnešní pokus je z houbové sojové omáčky. Proto je seitan tak tmavý. Půl lahvičky sojovky stačí, je třeba všechno vyzkoušet. Rozdělte seitan na několik dílů a šup s ním do vroucího nálevu a vařte tak dlouho, dokud nebude hotový. Je to jako s knedlíky, když si nejste jisti, vyjměte kus a rozkrojte. Pokud je uvnitř lepkavý, vraťte ho zpátky a ještě povařte.

Seitan se dá konzumovat už po uvaření, lepší je ho ale ještě dál upravit. Obalit jako řízek, osmažit jen tak… jak libo. Velmi chutné jsou do křupava osmažené kostičky do polévky nebo do zeleninových salátů, já mám rád seitan jako sekanou na chleba s hořčicí, rukolou a cibulí. A tuhle bezvadnou večeři jsem zapil jedenáctkou z Pivovarského dvora Chýně. Co víc si přát!

Setí pšenice špaldy a pár tipů

Napsat komentář

Po skončení komické přípravy půdy padlo rozhodnutí, že nejlepší plodina k zasetí bude pšenice  špalda. Zjistil jsem spoustu zajímavých informací a některé se při setí pšenice špaldy i hodí:

  • sejí se celé neoloupané klásky,
  • ozimá špalda se seje od poloviny září do konce října,
  • výsevek je 300-400 obilek na m2,
  • hloubka setí 3-5 cm.

Původně jsem si říkal, že špaldu jenom po poli rozhážu a přejedu hráběmi. Jenže to by asi nebyla dostatečně zapracovaná do země a o dost zrn bych přišel. Zvolil jsem tedy pracnější, ale spolehlivější metodu setí do řádků.

Na zhruba 25 m2 jsme spotřebovali necelé kilo a půl osiva pšenice špaldy. Už když jsme seli, začínalo lehce krápat, pak pořádně pršet a nakonec sněžit. No a druhý den ráno už bylo hezkých 10 cm sněhu a -2 °C. Semena špaldy jsou pod pěknou peřinou!

Snad se ještě do zimy trochu oteplí a pšenice špalda nám vyraší. Doma jsem ji zkoušel klíčit na ubrousku a vyklíčila celkem spolehlivě. Udělali jsme první krok k tomu, abychom nemuseli jíst tu nevábnou Vlvejšovu žaludovou mouku.

Pole

Napsat komentář

Jak jsme tak přemýšleli, kdo a co a kde bude pěstovat, povídá Vymrcňák: „Že bychom poorali dole v sadu?“ Bral jsem to jen jako vtipnou vsuvku a dál se tím moc nezabýval, až mi Vymrcňák napsal, že Sepšták sehnal pluh a že se bude o víkendu orat. Vlastní pole! Spadla mi čelist.

Sešli jsme se u Vymrcňáků a začalo to. Počasí nám přálo a pluh se jevil jednoduchý. Sejmuli jsme rotavátor a nasadili radlici. Dole v sadu jsme vyměřili plochu pole a pustili se do toho. Lidé drazí! Představoval jsem si brázdu vedle brázdy, radost pohledět, a místo toho to vypadalo, že se do sadu dostala divoká prastata! Radlice se zmítala sem a tam, jet rovně jsme vůbec nedokázali, chvílemi za pluhem i běhali!

Až zavolal Sepšták majiteli stroje a dozvěděl se, že se při změně rotavátoru na pluh musí posunout motor a ručně přehodit řemen na jiný převod! Pták! To to nemohl zjistit dřív?

Kultivovali jsme políčko celkem pět hodin čistého času, 35 metrů čtverečních. Obdivuji naše praotce, kteří orali pole se zapřařeným koněm, kravkou nebo manželkou, orali stovky metrů. My byli tři, na každého vyšlo 12 metrů a ještě po několika dnech mě bolí každý sval v těle. Chléb vezdejší jsme dobývali v potu tváře.

Pokud ji seženeme, zasyjeme pšenici špaldu, pokud ne, tak jen obyčejnou pšenici, kterou Vašek krmí slepice. A na jaře pohanku. Takže bude mouka, budou placky, možná i něco kynutého, pokud se podaří udělat kvásek. Jsem zvědav na poměr výsev : výnos.

Video o tom, jak to Sepšták zvoral