Pole

Jak jsme tak přemýšleli, kdo a co a kde bude pěstovat, povídá Vymrcňák: „Že bychom poorali dole v sadu?“ Bral jsem to jen jako vtipnou vsuvku a dál se tím moc nezabýval, až mi Vymrcňák napsal, že Sepšták sehnal pluh a že se bude o víkendu orat. Vlastní pole! Spadla mi čelist.

Sešli jsme se u Vymrcňáků a začalo to. Počasí nám přálo a pluh se jevil jednoduchý. Sejmuli jsme rotavátor a nasadili radlici. Dole v sadu jsme vyměřili plochu pole a pustili se do toho. Lidé drazí! Představoval jsem si brázdu vedle brázdy, radost pohledět, a místo toho to vypadalo, že se do sadu dostala divoká prastata! Radlice se zmítala sem a tam, jet rovně jsme vůbec nedokázali, chvílemi za pluhem i běhali!

Až zavolal Sepšták majiteli stroje a dozvěděl se, že se při změně rotavátoru na pluh musí posunout motor a ručně přehodit řemen na jiný převod! Pták! To to nemohl zjistit dřív?

Kultivovali jsme políčko celkem pět hodin čistého času, 35 metrů čtverečních. Obdivuji naše praotce, kteří orali pole se zapřařeným koněm, kravkou nebo manželkou, orali stovky metrů. My byli tři, na každého vyšlo 12 metrů a ještě po několika dnech mě bolí každý sval v těle. Chléb vezdejší jsme dobývali v potu tváře.

Pokud ji seženeme, zasyjeme pšenici špaldu, pokud ne, tak jen obyčejnou pšenici, kterou Vašek krmí slepice. A na jaře pohanku. Takže bude mouka, budou placky, možná i něco kynutého, pokud se podaří udělat kvásek. Jsem zvědav na poměr výsev : výnos.

Video o tom, jak to Sepšták zvoral

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *