Archiv pro měsíc: Březen 2014

Soběstačný víkend je za námi

A je to tu. Konečně jsem posbíral trochu sil na sepsání několika vět o soběstačném víkendu. Moc se mi do toho nechce, nemám dané do kupy fotky ani videa, ostatně ani myšlenky. Na všechny na nás během onoho víkendu padla nějaká viróza nebo kýho výra, nebylo to dobré.

Začnu pozitivy: Hlady jsme netrpěli. Zásoba brambor, dýní a fazolí nás dokázala zasytit a ještě toho spousta zbylo. Tím končí výčet pozitiv a začínají negativa.

Kafe! Šmankote, jak nám chybělo kafe! Ani náhražka kávy z pražených žaludů nás neuspokojila. Některé slabší povahy jí odmítaly z principu, ty silnější se divily, že jim nestartuje životní funkce jako kofein. A tím se dostáváme k energii. I přes množství potravy jsme jí všichni měli žalostně málo. Možná za to mohl i poletující bacil, nicméně stravy bylo dost, ale energie málo. Je vidět, že ji nedokážeme z potravin (dýně, brambor, fazole) získat.

Dýně zapékané, dýňová polévka, dýně dušené, dýňové placky. Brambory vařené, brambory na loupačku, bramborové placky, bramborová polévka. Fazolové lusky dušené, fazole v polévce, placky z fazolové mouky… Krutě jednotvárné. Vlastě bych mohl vypočítat, co se opravdu povedlo a na čem jsme si pochutnali. Byla to především bramboračka, naprosto luxusní, vařila se dvakrát. A pak dýňová polévka. Výjmečné byly čili papričky a dva listy čajovníku! Zbytek byla jídla, lépe řečeno strava, bez nějaké výrazné chuti a nadšení.

Na rozumné využití vypěstovaných potravin nám chybělo hlavně toto: ocet, cukr, koření, omastek (olej nebo sádlo, případně máslo). Trpěli jsme: bacily, únavou, nadýmáním z topinambur. Velmi nám chyběla taková rychlá hutná strava, na kterou jsme zvyklí. Vzít si rohlík nebo krajíc chleba. Mouky jsme měli celkem dost, ale udělat placky pro 10 lidí na sucho je práce pro vraha. Z vrozené lenosti jsme ani nenavrtali javory a břízy kvůli sirupu nebo kvasu.

Za vyloženě nepovedený bych označil olej z vlašských ořechů. Nedokázali jsme lis přimět k tomu, aby z něj tekl olej. Pouze ořechová, velmi olejnatá pasta. První ořechovina, ze které jsme nevymáčkli ani kapku oleje. A přitom je vlašák nejolejnatější.

O dalším ročníku nechtěl nikdo slyšet, ani když jsem polevil v pravidlech s tím, že sádlo, cukr a ocet povolíme. Takže uvidíme příště.

P.S.: Jen pro zajímavost článek o stejných abstinenčních příznacích po kávě, jakými jsme trpěli i my: Vyzkoušely jsme detox organismu, nejvíc nám chyběla káva