Archiv pro štítek: dýně

Jedlé květy

6 komentáře

Pokud má být malá zahrada užitková, je třeba, aby šlo téměř všechno, co na ní roste, využít. Rozumějte sníst. Jedlé květy jsou kromě bylin a koření příjemným doplňkem zeleniny a ovoce a navíc, když si před návštěvou položíte na chléb s máslem květ denivky, můžete se pást i na rozmanitých reakcích: na údivu, nevíře, odmítání, veselí, překvapení…

Na naší zahradě rostou čtyři rostliny, jejichž květy se dají jíst. Denivka, dýně, lichořeřišnice a orlíček. Nejvíc překvapí denivka, která vypadá jako nějaká jedovatá pralesní lilie, ale opak je pravdou. Je sladší než jarní salát a právě v salátu se její oranžová barva krásně vyjímá. A našim dětem se líbí spást takhle velikou kytku.

Lichořeřišnice je štiplavá, kořeněná, svojí chutí a barvou oživí nejeden salát, ale hlavně je to náramná léčivka, o níž si nejlépe přečtěte Na kopci, kde je vždycky něco nového. Jen bych od nich opisoval.

Květ dýně. Co k dýním a jejich všeúčelovosti dodat. Pokud máte rostlin dost a na lecjakém květu vám nesejde, můžete je s úspěchem otrhat a připravit si lecjakou pochoutku. Například smažené v japonské moučce Tempurako. Nebo plněné například modrým sýrem a obalené v trojobalu. Podotýkám, že bychom měli otrhat květy samčí, ze samičích budou později dýně. Samičí mají těsně za květem malou bambulku, zárodek dýně.

Orlíček jsem zatím nezkoušel, zasadil jsem ho na jaře a ještě nekvete. Jeho modrá barva bude v salátu také velmi osvěžující. (Pozn. Podle všeho Orlíček obsahuje jedovaté látky, nedá se tedy označit za vhodný ke konzumaci. Děkuji za upozornění.) Četl jsem, že se také jedlé květy, jejichž velikost to dovoluje, zamrazují do kostky ledu. Dovedu si představit džbán s mátou, citronem, pramenitou vodou a kostkami ledu s modrým orlíčkem a červenou lichořeřišnicí.

Dýňový olej

1 komentář

Těším se teď z každého nového oleje, který ze semen vylisuji. První pokus byla jen taková hra bez měření, seznamování se s ručním lisem na olej. Co a jak. Teď už to všechno vím a začal jsem experimentovat. První na řadu přišla neloupaná dýňová semínka a dýňový olej.

Nejprve je třeba říct, že dýňová semínka jsou příliš velká a často se v násypce zaseknou. Bez vařečky, kterou jsem hrdlo neustále uvolňoval, bych nevylisoval zhola nic. Dýňová semena je třeba nejdřív trochu nadrtit. Například v hmoždíři. Nebo je na pár otáček smrknout do mixéru. Ne z nich udělat kaši, jen je seknout na menší kousky. Poté budou násypkou do lisu propadávat hladce a lisování oleje bude radost a ne k vzteku.

Pro lisování oleje z dýňových semen se u lisu nepoužívá nastavovací šroub. Sušina, která odchází pryč, je oproti slunečnicové sušině stále trochu mastná, což má dvě výhody: jednak se dá jíst (chutná jako rozmixovaná dýňová semínka) a jednak se hlavice lisu daleko lépe čistí.

Dýňový olej má po vylisování sytě olivovou barvu. Ovšem jen do té doby, než se nečistoty v něm během pár dní usadí. Výsledná barva oleje je temně rudá, chutná po dýňovém semínku. Z 1 kg dýňových semínek jsem vylisoval 2,5 dcl oleje. Příště vylisuji loupaná dýňová semínka, domnívám se, že výtěžnost bude o něco vyšší, protože v oleji nebude tolik usazenin.

Dýňový olej je určený pro studenou kuchyni, díky tmavé barvě je poměrně dekorativní ve světlých krémových polévkách. Používá se proti padání vlasů, na lámavost nehtů, jako prevence proti zubnímu kazu. Má příjemnou dýňosemínkovou chuť. Ostatně od té doby, co lisuji vlastní oleje, jsem jich po lžičkách vypil (nebo snědl?) slušné množství. Spoustu zajímavých informací najdete například v článku na iHNED.cz Dýňový olej působí na zdraví člověka jako blahodárný elixír.

Dýně jsou v zemi

Napsat komentář

Dýně máme v zemi. Zasadili jsme čerstvě koupená semena dýní Retzer Gold, což je olejová dýně na semínka. Nevzešla nám ani jedna. Dál keříčkové Zapallito. Uchytila se jedna. Další přeživší jsou dvě rostlinky Solor, což je Hokkaidó s prodlouženou trvanlivostí a nakonec dvě sazenice Muscade de Provence. A dokoupili jsme jednu vzrostlou sazenici Hokkaidó.

Asi deset rostlin vzešlo ze semínek Royal Crown Prince, ovšem už třetí generace. Vzhledem k tomu, že Korunní princ je F1 hybrid, tak prý poměrně dost planí, potomci nemusí zdědit vlastnosti rodičů. Tuhle vcelku zásadní informaci jsme před dvěma lety neměli. Uvidíme, co se urodí, pěstovali jsme ji společně s Hokkaidó. Na tuhle dýni jsem spoléhal nejvíc, protože vydrží opravdu velmi dlouho. Poslední jsme snědli začátkem května, byla jako čerstvě utržená.

Čtyři sazenice dám na kompost, poplazí se po zemi. Dvě dám do truhle a polezou po provazovém žebříku po stěně domu. Zapallito vysadím pod rakytník a zbytek odvezu na chalupu a nechám dýně, ať si s nimi příroda poradí. Co se týče semen, řešit to začnu až příští rok, několik od každé odrůdy mi zbylo.

Semena dýní

Napsat komentář

Pozvolna začínám shromažďovat semena plodin, které chci na Soběstačný víkend vypěstovat. V první řadě to budou dýně. V e-shopu Permaland jsem opatřil semena čtyř druhů dýní, které mě zaujaly:

1) Retzer Gold: Vylepšená štýrská olejová dýně. S dlouhými výhonky a středně velkými plody. Semena bez slupky, volně umístěná v dužině, se dají poměrně snadno vyjmout ze středu. Semena velká, silná, tmavoolivově zbarvená. Pro teplejší klimatické podmínky.

2) Zapallito: Keřovitě rostoucí odrůda. Plodí zelené kulaté plody, které se dají konzumovat mladé (ve velikosti tenisového míčku). Velmi výnosná odrůda.

3) Solor: Oranžově probarvená, s tuhou dužinou, typ Hokaido. Delší skladovatelnost než Uchiki-Kuri a Red Kuri a o 20 – 30 % výnosnější než tyto dvě odrůdy.

4) Muscade de Provence: Teplomilná, popínavá, silně rostoucí odrůda s tmavozelenými ploše kulovitými a žebrovanými plody. Po vyzrání jsou okrově hnědé. Dužina je oranžovočervená a velmi aromatická. Plody jsou těžké 3 – 8 kg. Na podzim nesklízet příliš brzy, prodlužuje to dobu uskladnění.

Všimněte si hlavně dýně Zapallito – je keříčková, což na své pidizahradě víc než ocením. Pokud budu kvůli statistice počítat náklady, tak dýňová semena vyšla na 500 Kč.