Těším se teď z každého nového oleje, který ze semen vylisuji. První pokus byla jen taková hra bez měření, seznamování se s ručním lisem na olej. Co a jak. Teď už to všechno vím a začal jsem experimentovat. První na řadu přišla neloupaná dýňová semínka a dýňový olej.

Nejprve je třeba říct, že dýňová semínka jsou příliš velká a často se v násypce zaseknou. Bez vařečky, kterou jsem hrdlo neustále uvolňoval, bych nevylisoval zhola nic. Dýňová semena je třeba nejdřív trochu nadrtit. Například v hmoždíři. Nebo je na pár otáček smrknout do mixéru. Ne z nich udělat kaši, jen je seknout na menší kousky. Poté budou násypkou do lisu propadávat hladce a lisování oleje bude radost a ne k vzteku.

Pro lisování oleje z dýňových semen se u lisu nepoužívá nastavovací šroub. Sušina, která odchází pryč, je oproti slunečnicové sušině stále trochu mastná, což má dvě výhody: jednak se dá jíst (chutná jako rozmixovaná dýňová semínka) a jednak se hlavice lisu daleko lépe čistí.

Dýňový olej má po vylisování sytě olivovou barvu. Ovšem jen do té doby, než se nečistoty v něm během pár dní usadí. Výsledná barva oleje je temně rudá, chutná po dýňovém semínku. Z 1 kg dýňových semínek jsem vylisoval 2,5 dcl oleje. Příště vylisuji loupaná dýňová semínka, domnívám se, že výtěžnost bude o něco vyšší, protože v oleji nebude tolik usazenin.

Dýňový olej je určený pro studenou kuchyni, díky tmavé barvě je poměrně dekorativní ve světlých krémových polévkách. Používá se proti padání vlasů, na lámavost nehtů, jako prevence proti zubnímu kazu. Má příjemnou dýňosemínkovou chuť. Ostatně od té doby, co lisuji vlastní oleje, jsem jich po lžičkách vypil (nebo snědl?) slušné množství. Spoustu zajímavých informací najdete například v článku na iHNED.cz Dýňový olej působí na zdraví člověka jako blahodárný elixír.