Během přípravy mouky na podpopelný chléb nám po semletí zrna zbyly špaldové a žitné otruby. Poměrně jemné otruby, protože jsme zrno přemílali několikrát. Otruby jsou podle Wikipedie odpadní produkt, který zbyde po mletí zrna. Ovšem slovo odpad není právě nejvhodnější, naštěstí ho můžeme odstranit a zbyde slovo produkt. Otruby jsou zdrojem vlákniny, která má na lidské zažívání blahý vliv, obzvlášť na funkci tlustého střeva. Dále otruby snižují hladinu cholesterolu v krvi a současně udržují stálou hladinu cukru v krvi. A prý odpad.

Zbyly nám dvě misky. Teď nevím, jestli poloprázdné nebo poloplné, každopádně fotky otrub jsem v návalu pořádkumilnosti smazal, takže přikládám odkaz na pšeničné otruby z CountryLife. No a jak nám otruby zbyly, říkali jsme si, co s nimi provedeme. Nápad smíchat je s velejemnou prosátou moukou se nám nelíbil, napadla nás kaše. Inu tak.

Stačilo trochu horké vody, medu, rozinek, mandlí, lískových oříšků, sezamu a lněného semínka a kaše byla na světě. Vlastně dvě kaše. Ta tmavší je žitná a světlejší pšeničná. Podpopelný chléb nám víc chutnal špaldový, ovšem mezi kašemi vyhrála jednoznačně ta z žitných otrub. Pravda je, že o soběstačném víkendu nebudeme mít med, pokud ho za nějaký náš výpěstek nesměníme, ale mohl by ho nahradit sirup z cukrové řepy nebo z javorové mízy. Uvidíme.