Archiv pro měsíc: Listopad 2012

Semena dýní

Napsat komentář

Pozvolna začínám shromažďovat semena plodin, které chci na Soběstačný víkend vypěstovat. V první řadě to budou dýně. V e-shopu Permaland jsem opatřil semena čtyř druhů dýní, které mě zaujaly:

1) Retzer Gold: Vylepšená štýrská olejová dýně. S dlouhými výhonky a středně velkými plody. Semena bez slupky, volně umístěná v dužině, se dají poměrně snadno vyjmout ze středu. Semena velká, silná, tmavoolivově zbarvená. Pro teplejší klimatické podmínky.

2) Zapallito: Keřovitě rostoucí odrůda. Plodí zelené kulaté plody, které se dají konzumovat mladé (ve velikosti tenisového míčku). Velmi výnosná odrůda.

3) Solor: Oranžově probarvená, s tuhou dužinou, typ Hokaido. Delší skladovatelnost než Uchiki-Kuri a Red Kuri a o 20 – 30 % výnosnější než tyto dvě odrůdy.

4) Muscade de Provence: Teplomilná, popínavá, silně rostoucí odrůda s tmavozelenými ploše kulovitými a žebrovanými plody. Po vyzrání jsou okrově hnědé. Dužina je oranžovočervená a velmi aromatická. Plody jsou těžké 3 – 8 kg. Na podzim nesklízet příliš brzy, prodlužuje to dobu uskladnění.

Všimněte si hlavně dýně Zapallito – je keříčková, což na své pidizahradě víc než ocením. Pokud budu kvůli statistice počítat náklady, tak dýňová semena vyšla na 500 Kč.

Žaludová káva

Napsat komentář

Druhý pokus zpracování žaludů dopadl lépe, než první. Nasbírali jsme druhou várku, pěkné velké žaludy, zrovinka začínaly klíčit. Vyloupal jsem je jako posledně, ale nevařil. Mísu plnou žaludů jsem naplnil vodou, kterou jsem dvakrát denně vyměnil. To celé čtyři dny.

Po čtyřech dnech jsem žaludy umlel ve strojku na maso – byla to rasovina. Jakmile jsem nasypal do mlýnku hrst žaludů, málem jsem kliku ulomil. Musel jsem mlít po čtyřech, pěti žaludech. Víc to nešlo.

Namletou žaludovou žmolenku jsem rozprostřel na plech a na 125°C v troubě pražil. Trochu jsem se bál, abych žaludy nespálil, takže jsem předpraženou hmotu sesypal na pánev a pokračoval v pražení na pánvi, měl jsem to tak víc pod kontrolou. Šlo to ale dost rychle, málem jsem to i tak přešvihnul.

Když se mi zdálo, že už jsou žaludy upražené tak akorát, sesypal jsem je a v mlýnku na kávu přemlel na jemno. Umletá žaludová káva byla moc světlá, chtělo to ještě dodělat. Takže jsem ji znovu rozprostřel na plech a na 100°C vrátil do trouby. Poté, co trochu ztmavla, přesypal jsem žaludovou kávu na pánev a dodělal.

Teď tu sedím, popíjím domácí kafe z žaludů a přemýšlím, jak chutná. Je hořké. Možná trochu přepražené, nevím. Trochu svíravé. Chutná mi podobně jako cikorka. Myslím, že kdybych kávu osladil a zjemnil mlékem, nikdo ji od melty nebo cikorky nepozná. Jsem spokojený.