Nastal čas vyzkoušet, jak dokážeme žaludovou mouku zpracovat. Nejprve jsem ji jen smíchal se solí, s vodou a s tmavou chlebovou pšeničnou moukou v poměru 4:1, protože samotná žaludová mouka má nízkou pojivost – placka by nedržela pohromadě. Výsledné placky chutnaly jako velmi sražený a celkem nedobrý tmavý chléb. Ne, takhle ne.

Druhý pokus dopadl o poznání lépe. Nastrouhal jsem nahrubo tři brambory, několik stroužků domácího českého česneku, na drobno jsem nasekal list mangoldu a zasypal to žaludovou moukou tak, aby těsto aspoň trochu lepilo. Vodu žádnou, brambory byly vlhké samy o sobě. Placky jsem dal péct na sucho do trouby a pak si vzpomněl, že jsem zapomněl na sůl. Tak jsem placky v troubě aspoň solí posypal. A víte co? Jo! Chutnaly mi! Nejbližší podobná chuť je vánoční černý kuba. A příště zkusím něco sladkého, pro změnu. Žaludová mouka bude mít zcela jistě víc využití, jen se dobrat toho jak.

O zapomenutých plodech přírody našich předků