Původně jsem si jel k Vymrcňákům odpočinout. Bohužel to nevyšlo. Po poledni se vyčasilo, slunce dohánělo to, co celé jaro zanedbávalo, a my se u sklenky whisky rozhodli, že je třeba osít zbytek pole. Datum nedatum. Vymrcňákovi totiž z Ameriky přišla semena kukuřice Malované hory. Kolik ho těch dvě stě semen stálo tu raději ani nebudu vyčíslovat, pokud by totiž tenhle článek četl nějaký sedlák, nejspíš by ho ranila mrtvice.

Pšenice špalda vzrůstá zdárně, na pole je krásný pohled. Vedle špaldy se na zbývající třetině lánu usadil plevel v tak hojné míře, že to chtělo hlubokou orbu. Motyka, rýč a dvě hodiny času. Odvozili jsme pět koleček zeleného, jedno slepicím, zbytek na kompost. Slunce připalovalo, odložili jsme trika a nadšeně klábosili a pracovali. Pak už jen pracovali a sem tam něco zachroptěli a nakonec už jen mlčky dřeli. Své dcery jsme poslali pro džbán vody, představte si – zapoměly na nás! Do budoucna to s péčí o stárnoucí rodiče vidím bledě.

Když bylo vypleto, vlastně i znovu zoráno a uvláčeno hráběmi, došlo na setí. Ke špaldě naše slečny vysely tři řádky lnu a šest řádků kukuřice Malované hory. Prosím, hlavně mi neříkejte, že už je pozdě. Lepší pozdě než nikdy, no ne? Když už jsem naznačoval cenu amerického osiva, musím zmínit i len. Sáček s osivem Seva Seed za dvacet korun, jestli v něm bylo dvacet semen, tak to bylo hodně. A oproti tomu půl kila lněného semínka od Alnatura za pade. Takhle se vydělává!

Když bylo hotovo, pokropili jsme a chvíli se s hrdostí sedláků kochali tím malým políčkem. Je opravdu krásné, no posuďte sami.

Pole
Setí pšenice špaldy