Kaše z pšeničných a žitných otrub

Napsat komentář

Během přípravy mouky na podpopelný chléb nám po semletí zrna zbyly špaldové a žitné otruby. Poměrně jemné otruby, protože jsme zrno přemílali několikrát. Otruby jsou podle Wikipedie odpadní produkt, který zbyde po mletí zrna. Ovšem slovo odpad není právě nejvhodnější, naštěstí ho můžeme odstranit a zbyde slovo produkt. Otruby jsou zdrojem vlákniny, která má na lidské zažívání blahý vliv, obzvlášť na funkci tlustého střeva. Dále otruby snižují hladinu cholesterolu v krvi a současně udržují stálou hladinu cukru v krvi. A prý odpad.

Zbyly nám dvě misky. Teď nevím, jestli poloprázdné nebo poloplné, každopádně fotky otrub jsem v návalu pořádkumilnosti smazal, takže přikládám odkaz na pšeničné otruby z CountryLife. No a jak nám otruby zbyly, říkali jsme si, co s nimi provedeme. Nápad smíchat je s velejemnou prosátou moukou se nám nelíbil, napadla nás kaše. Inu tak.

Stačilo trochu horké vody, medu, rozinek, mandlí, lískových oříšků, sezamu a lněného semínka a kaše byla na světě. Vlastně dvě kaše. Ta tmavší je žitná a světlejší pšeničná. Podpopelný chléb nám víc chutnal špaldový, ovšem mezi kašemi vyhrála jednoznačně ta z žitných otrub. Pravda je, že o soběstačném víkendu nebudeme mít med, pokud ho za nějaký náš výpěstek nesměníme, ale mohl by ho nahradit sirup z cukrové řepy nebo z javorové mízy. Uvidíme.

Ruční lis na olej – první zkušenost

8 komentáře

A je to tady, vážení. Ruční lis na olej Piteba je doma. Vymrcňákovi se tu stavili a jeden kousek přivezli. Co na tom, že venku byla průtrž mračen, že by psa nevyhnal, my se vyhnali dobrovolně a pod roztaženým slunečníkem suplujícím deštník jsme lis na olej hned vyzkoušeli.

Nejprve jsme lis vybalili a vyfotili všechny díly. Pro jistotu. Venku na zahradě jsme hned vyvrtali díry do stolku, upevnili lis a hurá do lisování. Jenže. Ořechy jsme už neměli, sezamu co by se za nehet vešlo… hm… a co ty slunečnice pro morčata? Tak jo, slunečnice. Ostatně nic jiného stejně není.

Nejprve jsme se trochu vylekali, místo oleje nám z lisu padala jen nenadrcená semínka. Oba nás napadlo, že jsme koupili další šunt, avšak obavy nás velmi záhy opustily. Olej! Chvilku kapal předem, tudy, kudy vylézala nadrcená semena, ale jen chviličku. Dospěli jsme k prvnímu a druhému závěru:

  • Ruční lis na olej není šunt, skutečně lisuje olej, a to velmi dobře
  • Je třeba přípravu neuspěchat a nechat lis dost nahřát

Střídavě jeden točil klikou a druhý nad ním držel slunečník – deštník. Olej chvíli kapal, chvíli tekl čůrkem, až jsme byli překvapeni, kolik ho bylo. Namleli jsme odhadem čtvrt kila neloupaných slunečnicových semínek a získali zhruba jednu deci oleje. Olej chutnal jako slunečnicová semínka – je velmi aromatický. Dospěli jsme k dalším dvěma závěrům:

  • Lis na olej je třeba upevnit velmi důkladně, ideální je deska tři centimetry silná
  • Je třeba dbát na výšku plamene na kahanu (knot max. 1 mm), lis jsme měli za chvíli samou sazi

Přestalo pršet a začalo lít. Dolisovali jsme a přeběhli dovnitř, kde jsme chutnali olej a čistili lis. Ochutnáním oleje jsme se naposledy potěšili, protože čištění nebylo právě příjemné, dospěli jsme k předposlednímu závěru:

  • Saze s olejem se velmi špatně čistí

Měl jsem ruce jako kominík a Piteba vypadala špinavější a špinavější, až nakonec se vše k dobrému obrátilo, ruce i lis na olej začaly vypadat tak, jako na začátku procesu. Poslední závěr:

  • Radost nám může udělat i deci oleje, kdo by to byl řekl

Olej jsme dali ustát, předpokládám, že za nějakou dobu bude čirý. Nejspíš se pokusím na něm smažit, doufám, že to půjde a že až nastane soběstačný víkend, připravíme si echtovní bramborák!

Podpopelný chléb

Napsat komentář

Pšenice špalda nám pomalu roste. Sice nás poněkud znervózňuje, že stále ještě nemá klasy, ale třeba to ještě dožene. Když pominu, že nemáme zcela jasno, jak zrno dostaneme z klasů a jak ho zbavíme slupek, zbývá dořešit dvě věci:

  1. Jak ze zrna udělat mouku
  2. Co s moukou bez kvásku

Na oboje jsme si odpověděli o společném víkendu u Vymrcňáků na téma podpopelný chléb. Nejprve tedy mouka. Koupili jsme zrno pšenice špaldy a žita, abychom zjistili, zda to kávomlýnek zvládne umlít. Zvládl, ale tak tak. Nejprve jsme zrno přemleli na tu největší možnou hrubost. Spíš jsme ho jen tak pomačkali. A postupně mlýnek utahovali a přemílali a přemílali, až po tu nejjemnější hrubost. Jemnost. Prostě kam až to šlo. Pšenice špalda šla výrazně lépe než žito.

Během mletí se přesívalo. Nejprve sítkem na čaj, což ale, jak jsme časem všichni uznali, byl nesmírný opruz. Na druhou stranu děti byly nadšené. My dospělí jsme jejich nadšení sdíleli až v okamžiku, kdy jsme sehnali síto na mouku. Výsledná mouka byla nad očekávání hladká, otruby jsme schovali a napíšu o nich někdy příště.

Semleli jsme půl kila žitné a půl kila pšeničné mouky, uhnětli těsto jen s trochou soli a s vodou. Tady musím vepsat poznámku, že solí netřeba šetřit. Netřeba. Z každého těsta jsme uplácali po osmi plackách, neb nás bylo právě osm a už roztápěli ohniště a nahřívali litinový tál. Já vím, podpopelný chléb by se měl péct na popelu, když ale ona právě, ač jsme to ještě nevěděli, přicházela povodeň.

Když se placky pekly, trpěl jsem pocitem triumfu. Na počátku bylo zrno. Na konci pak placky. Zvládli jsme to, pokud naše špalda urodí a pokud zrno dokážeme z klasů dostat ven a očistit ho, bude chleba! Placky jsme si museli výrazně přisolit, chutnaly báječně, pšeničné o poznání víc než žitné. Jen se po nich zaprášilo!

Inspirovali jsme se na YouTube: Jak se dělá podpopelný chleba a něco o mouce a zrnu si můžete přečíst v článku Obilí na webu Conovehonakopci.cz, další naší mohutné inspiraci.

Správný hospodář myslí už na příští rok – český česnek objednán

1 komentář

Česnek Slavin, který mám na záhonku, se ještě ani neblíží datu sklizně a já už objednal sadbu na příští rok. Vlastně na podzim. Protože štěstí přeje připraveným. Když jsme se před třemi lety nastěhovali do domku, český česnek bylo to první, co šlo do země. Bohužel už nevím, jaká odrůda. Vzrostl nádherně a česnekový odér se od nás linul na míle daleko. Část jsme snědli, dost rychle, protože ty nevýrazné čínské a španělské česneky nás v nejmenším neuspokojovaly, a čás uložili na sadbu.

Následující rok byl vcelku neúspěšný. Nejprve jsem se domníval, že je to naše chyba, ovšem záhy jsem zjistil, že neúroda se dotkla veškerého česneku v republice. Na druhou stranu jsme na tom byli líp, než většina známých. Neurodil se jim žádný česnek, zatímco nám ano. Palice… no spíš paličky byly titěrné, skladovatelnost žádná, ale štiplavost jsme z nich nakonec přecijen vydolovali. Na sadbu to ale rozhodně nebylo.

A bohužel sadba nebyla ani nikde jinde. Nakonec jsem na poslední chvíli sehnal český česnek Slavin za nehorázný peníz, ovšem zda je to opravdu on si jistý nejsem. Zatím se mu daří, vzrůstá a kolem 20 července by měl být ke sklizni.

Abych se pojistil, objednal jsem už nyní dvě kila další sadby. 1 kg česnek Stanik a 1 kg česnek Vekan. Předobjednal jsem u největšího producenta česnekové sadby v České republice Ing. Jana Kozáka www.k-cesnek.cz.

Stanik – Ozimý širokolistý paličák. Cibule jsou kulovité, pravidelného tvaru, s fialovou kresbou, tvoří kolem 10 stroužků. Listy jsou vzpřímené, tmavozelené, bez patrných příznaků viróz. Velmi výnosná odrůda se skladovatelností do května. odrůda polopozdní, sklizeň kolem 25. července. Chuť příjemná, ostrá, ušlechtilá. k-cesnek.cz

Vekan – Ozimý paličák. Cibule středně velké, barva vnějších suknic je bílá s výraznými fialovými skvrnami, uspořádání stroužků v cibuli nepravidelné, stroužky středně velké v počtu 8 – 12. Listy vzpřímené, modrozelené. Vysoká odolnost proti hospodářsky významným virům je dána geneticky. Výnosná odrůda, hmotnost cibule je střední, skladovatelnost dobrá – do dubna až května. Poloraná odrůda – sklizeň kolem 10.července. Chuť příjemná, ostrá, ušlechtilá. k-cesnek.cz

Nevím sice, kam to všechno dám, ale už teď doufám, že se urodí nejenom letošní česnek, ale i ten právě objednaný.

Domácí seitan

Napsat komentář

Onehdá přišel Vymrcňák s tím, že udělal seitan. Seitan? Chm… ještě že máme internet!

Seitan je pšeničná bílkovina, je to těsto udělané z pšenice a vody a je zbavené škrobu. Výsledný produkt je gumovitá hmota, která je velmi tvárná, dá se dobře krájet a dobře se s ní pracuje. Chuť je nijaká, jednoznačně závislá na použitém koření a následné úpravě. Conovehonakopci.cz

Od těch dob uteklo už něco vody, dnešní seitan je můj třetí. Takže jak na něj. Pořídil jsem hladkou mouku z pšenice špaldy. Špalda není podmínkou, dá se použít jakákoliv pšeničná hladká mouka. Přidáte trochu vody a uhnětete tužší těsto, které nechte nějakou dobu uležet. Já si dal hodinku a půl dvacet, takže mi to rychle uteklo.

Těsto v míse se zalije vlažnou vodou a pozvolna z něj vymýváte škrob, voda se vám zbarvuje do mléčně bílé, vylijete ji, vyměníte za čirou a pokračujete ve stejném duchu stále dokola, dokud voda nezůstane čirá a dokud se těsto vymýváním nezmění na konzistenci i vzhled mořské houby na mytí. A máte vyhráno, seitan je na světě. Z kila špaldové mouky jsem získal 540 gramů seitanu, vymývání mi zabralo 20 minut.

Teď je třeba dát seitanu nějakou chuť. Povaříte ho v nálevu podle vaší chuti. Nejprve jsem zkusil polévkové koření. Bylo to moc slabé, seitan neměl valnou chuť, musel jsem ho nakonec posolit. Podruhé jsem prubnul rybí omáčku. Jo, to bylo výrazně lepší. Dnešní pokus je z houbové sojové omáčky. Proto je seitan tak tmavý. Půl lahvičky sojovky stačí, je třeba všechno vyzkoušet. Rozdělte seitan na několik dílů a šup s ním do vroucího nálevu a vařte tak dlouho, dokud nebude hotový. Je to jako s knedlíky, když si nejste jisti, vyjměte kus a rozkrojte. Pokud je uvnitř lepkavý, vraťte ho zpátky a ještě povařte.

Seitan se dá konzumovat už po uvaření, lepší je ho ale ještě dál upravit. Obalit jako řízek, osmažit jen tak… jak libo. Velmi chutné jsou do křupava osmažené kostičky do polévky nebo do zeleninových salátů, já mám rád seitan jako sekanou na chleba s hořčicí, rukolou a cibulí. A tuhle bezvadnou večeři jsem zapil jedenáctkou z Pivovarského dvora Chýně. Co víc si přát!

Cukrová kukuřice

Napsat komentář

Nejsem žádný zemědělec, všechno, co o pěstování vím, jsem posbíral všude možně. Od dědků, kamarádů, z knih a internetu. Nechci tu přepisovat informace z mnoha jiných míst, v podstatě mi Nehladovět.cz slouží jako zápisník zkušeností pro budoucí roky. V tom smyslu by mohl sloužit i vám.

Zahrady máme všichni participující na Soběstačném víkendu malé. Proto chceme na tři dny, o které v celé akci jde, vypěstovat co možná nejvýživnější a nejrozmanitější stravu. Jednou z plodin je kukuřice cukrová (Zea mays convar. saccharata). U nás na pidizahradě, pokud nepřijde hladový škůdce, choroba, kroupy nebo fotbalový míč od sousedů, bychom mohli mít deset klasů (vyklíčilo 10 z 16).

Když jsem zrna cukrové kukuřice vyséval, notně jsem se lekl, jak svrasklá a scvrklá semena byla. Pokrčil jsem rameny a nechal to bohům, zrna šla do země. Až později jsem se dozvěděl, že je to normální, že čím sladší kukuřice, tím svrasklejší zrno!

Dlouho jsem vyhlížel, zda už kukuřice neklíčí. Neklíčila, zato plevel ano. Tedy další informace: Kukuřice neklíčí při teplotách pod 10°C. A když už píšu o klíčení, tak ještě ke sklizni:

Palice kukuřice sklízíme ve voskově mléčné zralosti. Jakmile zhědnou blizny vyčnívající z palic („vlasy“), rozbalíme listeny kryjící palici a do zrna zatlačíme nehet prstu. Pokud se objeví mléčná tekutina, je zrno zralé. U nezralé kukuřice je obsah zrna vodnatý, naopak přezrálá zrna mají v důsledku vyššího obsahu škrobu těstovitou konzistenci. Garten.cz

Tedy deset klasů. A teď co s nimi. Mohu klasy zamrazit a v únoru je hodit do horké vody a zbaštit je jen tak. To je nejjednodušší způsob. Nebo bychom mohli zrno vyloupat a zavařit ho, ovšem to jen za předpokladu, že Vymrcňákovi vyseli na své pole vedle špaldy také něco kukuřice (což za mé pomoci udělali). O kukuřičné mouce ani nemluvím, protože cukrová kukuřice se hodí pouze k přímé spotřebě. To až napřesrok, kdy chci vysít kukuřici Malované hory. Nejspíš ale budu mrazit:

Protože obsah cukru se po odlomení palice rychle snižuje, je nutná co nejrychlejší konzumace nebo uskladnění. Při teplotě 20 °C ztratí zrna kukuřice během čtyřiadvaceti hodin přibližně polovinu obsahu cukru. Po uplynutí dalších dvou až tří dní se cukr takřka ztratí. Snižování kvality lze částečně omezit chlazením a zejména mražením. Flora na zahradě

Postupně sem k článku budu doplňovat fotografie, kterak cukrová kukuřice prospívá.

Dýně jsou v zemi

Napsat komentář

Dýně máme v zemi. Zasadili jsme čerstvě koupená semena dýní Retzer Gold, což je olejová dýně na semínka. Nevzešla nám ani jedna. Dál keříčkové Zapallito. Uchytila se jedna. Další přeživší jsou dvě rostlinky Solor, což je Hokkaidó s prodlouženou trvanlivostí a nakonec dvě sazenice Muscade de Provence. A dokoupili jsme jednu vzrostlou sazenici Hokkaidó.

Asi deset rostlin vzešlo ze semínek Royal Crown Prince, ovšem už třetí generace. Vzhledem k tomu, že Korunní princ je F1 hybrid, tak prý poměrně dost planí, potomci nemusí zdědit vlastnosti rodičů. Tuhle vcelku zásadní informaci jsme před dvěma lety neměli. Uvidíme, co se urodí, pěstovali jsme ji společně s Hokkaidó. Na tuhle dýni jsem spoléhal nejvíc, protože vydrží opravdu velmi dlouho. Poslední jsme snědli začátkem května, byla jako čerstvě utržená.

Čtyři sazenice dám na kompost, poplazí se po zemi. Dvě dám do truhle a polezou po provazovém žebříku po stěně domu. Zapallito vysadím pod rakytník a zbytek odvezu na chalupu a nechám dýně, ať si s nimi příroda poradí. Co se týče semen, řešit to začnu až příští rok, několik od každé odrůdy mi zbylo.