Podíval jsem se dnes náhodou, co nového na kopci. A ony pampelišky jako kapari. Říkám si: Mám volno, doma nikdo, kapari mám rád, tak co mi brání. Nic. Snad jen odkvetlé pampelišky. Vzal jsem hrnéček, ten nejhezčí, a šel se projít. A ejhle – pampelišková poupata ještě jsou! Výborně, bude první počin na soběstačný víkend, i když mírně mimo pravidla, neboť sůl je povolena v běžném množství (a na nasolování potřebuji víc než běžné množství) a ocet bych musel mít vlastní, což nemám. Na druhou stranu, k čemu jsou pravidla, když ne k porušování.

Postup je napsaný na webu kopce, což mi ovšem nebrání popsat ho znovu. Tedy natrháte pampelišková poupata. Vzhledem k tomu, že jsem na vsi, nevím, který čí pes se tam mohl nachomýtnout. Proto jsem poupata důkladně propláchl.

Na kopci píší, že se jim nechce nechávat u poupat drobné lístky, protože je poměrně časově náročné je otrhávat. Musím jim dát i nedat za pravdu. Otrhání lístků je zdlouhavé, ale na druhou stranu design je design a pampeliškové poupě má vypadat jako kapari. Lístky jsem otrhal.

Nasypal jsem vrstvu poupat do sklenice, prosypal solí. Znovu vrstva poupat, znovu sůl až po víčko. Všechno jsem to zalil octem tak, aby všechna poupata byla ponořená. A to je vše.

Tahle sklenička pampeliškových kapari přijde do sklepa na polici s nápisem Soběstačný víkend jako první počin. Díky octu a soli se nijak dál nekonzervuje. Teď jen vydržet do února pampelišky nesežrat!